7.2.5
Možnost použití e-dokumentů v logistické praxi
Doc. Ing. Alexej Sato, CSc.
Elektronickými převoditelnými záznamy – tzv. Electronic Transferable Records (ETR) se rozumí digitální ekvivalenty zavedených a široce používaných dokumentů, které dávají svému držiteli právo požadovat splnění specifických povinností, které jsou v jejich textu uvedeny. Za určitých okolností umožňují také držiteli převést svá práva na jinou osobu postoupením dokumentu, čímž mohou nabýt úlohy cenných papírů. Elektronický převoditelný záznam je považován za funkční ekvivalent svému fyzickému protějšku, převoditelnému dokumentu nebo nástroji, obsahuje-li všechny nezbytné náležitosti, které by měla obsahovat jeho listinná verze.
Elektronický záznam musí být pořízen, užíván a ukládán tak, aby byla dodržena následující pravidla:
-
je srozumitelně označen jako elektronický dokument,
-
podléhá kontrole od svého vytvoření až do ukončení své platnosti či účinnosti,
-
po celou dobu životnosti je zachována jeho integrita.
Užívání dokumentů tohoto druhu přináší celou řadu výhod, mezi které zejména patří:
-
snadná dostupnost, sdílení a uložení,
-
jednoduchá tvorba a možnosti úpravy,
-
bezpečná autorizace,
-
šetrnost vůči životnímu prostředí.
Zmíněné výhody dávají elektronickým dokumentům nesčetné možnosti využití v ekonomice, a to včetně každodenní logistické praxe. Realizace mezinárodní i vnitrostátní přepravy vyžaduje smluvní zajištění, které bývá obvykle osvědčováno vydáním příslušných přepravních dokumentů. Tyto dokumenty poskytují zúčastněným osobám informace, nezbytné nejen pro přepravu jako takovou, ale i pro jejich další profesní činnost. Tradičně jsou tyto dokumenty vydávány, užívány a ukládány v listinné podobě.
Současná snaha o širokou digitalizaci ve společenském prostředí vytváří silný tlak na zavádění a širší užívání elektronických záznamů také v mezinárodní a vnitrostátní přepravě. Zároveň však vyvolává otázku, budou-li elektronické dokumenty použitelné způsobem srovnatelným s dokumenty listinnými, a to ve všech jejich funkcích a se srovnatelnými právními důsledky. Aktuální tuzemská legislativa však nedává na tuto otázku jednoznačnou a srozumitelnou odpověď.
Přepravními dokumenty, běžně používanými v logistické praxi, jsou mimo jiných i nákladní a náložné listy, resp. konosamenty. Svou existencí osvědčují převzetí zboží k přepravě a uzavření přepravní smlouvy, v případě náložných listů plní i funkci dispoziční. Jejich úprava v tuzemské legislativě je však poměrně vágní. Stěžejní předpis tuzemského soukromého práva – Zákon č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, definici nákladního listu neobsahuje, i když se na jeho existenci v ustanovení svého § 2566 odst. 3 odvolává. Větší pozornost pak věnuje definici náložného listu, resp. konosamentu, jehož použití je však v tuzemských podmínkách výrazně méně frekventované.
Smluvní zajištění přeprav, stejně jako používaných dokumentů, může být podle ustanovení § 2578 Občanského zákoníku upraveno i jinými právními předpisy, například nařízeními vlády, vyhláškami ministerstev nebo přepravními řády dopravců. Forma a způsob užití zmíněných přepravních dokumentů jsou však prozatím řešeny…
