2.2.174
Největší výzvy ESG reportingu
Ing. Pavla Blackmore
NahoruBest practices a praktické příklady
ESG reporting (Environmental, Social, and Governance) se stává nepostradatelným nástrojem pro firmy usilující o udržitelnost a odpovědnost vůči společnosti.
Přesto se společnosti potýkají s řadou výzev při jeho implementaci. Tento článek přináší přehled hlavních výzev a best practices, které mohou firmám pomoci překonat překážky a zajistit efektivní ESG reporting.
1. Složitost a roztříštěnost dat
Výzva:
ESG data pocházejí z různých zdrojů (interní oddělení, dodavatelé, externí audity) a často nejsou standardizovaná. Firmy musí konsolidovat obrovské množství dat, což vede k neefektivitě a potenciálním chybám. Data mohou mít různý formát, strukturu a úroveň kvality, což ztěžuje jejich srovnání a využití v rozhodovacích procesech. Navíc některé společnosti se potýkají s nedostatkem transparentnosti v dodavatelském řetězci, což dále komplikuje získávání přesných údajů.
Best Practice:
-
Centralizované platformy – Použití ESG softwarových řešení, jako jsou Workiva, Enablon nebo OneTrust, umožňuje firmám shromažďovat a analyzovat ESG data na jednom místě. Tyto platformy podporují různé standardy ESG reportingu, čímž usnadňují konsolidaci dat a jejich následné využití v reportech a strategických rozhodnutích.
-
Automatizace sběru dat – Integrace s ERP systémy (např. SAP, Oracle) minimalizuje manuální zpracování a riziko lidských chyb. Automatizované nástroje dokáží sledovat a aktualizovat ESG metriky v reálném čase, čímž zvyšují efektivitu a přesnost reportingu. Firmy mohou rovněž využívat IoT senzory pro sběr environmentálních dat, jako je spotřeba energie, emise CO2 nebo využití vody.
-
Data governance – Definování odpovědností a standardů pro ESG data zajistí jejich kvalitu a konzistenci. Firmy by měly zavést interní politiky a postupy pro sběr, validaci a správu ESG dat. To zahrnuje školení zaměstnanců, zavedení kontrolních mechanismů a spolupráci s nezávislými audity, které pomáhají zajistit přesnost a důvěryhodnost ESG reportingu.
2. Různorodost standardů a regulací (GRI, SASB, TCFD, CSRD)
Existuje mnoho standardů pro ESG reporting, což činí orientaci obtížnou. Firmy musí splnit různé požadavky investorů, regulátorů a stakeholderů. Každý standard se zaměřuje na jiné aspekty a vyžaduje specifické metriky a metodiky sběru dat. Například:
-
GRI (Global Reporting Initiative) – zaměřuje se na širokou škálu environmentálních a sociálních témat.
-
SASB (Sustainability Accounting Standards Board) – poskytuje oborově specifické metriky pro investory.
-
TCFD (Task Force on Climate-related Financial Disclosures) – zaměřuje se na klimatická rizika a jejich dopady na finance.
-
CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive) – nový evropský standard požadující podrobnější ESG reporting.
Nesprávná volba nebo neplnění těchto standardů může vést k reputačním rizikům, finančním postihům a ztrátě důvěry investorů.
Best Practice:
-
Volba vhodného standardu – Pokud firma působí globálně, měla by zvážit GRI nebo SASB; pro evropský trh je klíčové sledovat CSRD. Klíčem je pochopit požadavky stakeholderů a sladit ESG reporting s obchodní strategií.
-
Konzultace s odborníky – Spolupráce s ESG specialisty nebo auditorskými firmami pomůže vyhnout se nesrovnalostem. Odborníci pomohou s výběrem správného standardu, nastavením procesů a validací ESG dat.
-
Pravidelná aktualizace – ESG regulace se vyvíjejí, proto je důležité sledovat změny a přizpůsobovat reporting. Firmy by měly vytvořit interní mechanismy pro monitorování legislativních změn, účastnit se odborných konferencí a spolupracovat s regulačními orgány.
-
Digitální nástroje – Softwarové platformy jako Diligent ESG, Nasdaq ESG Solutions nebo Workiva pomáhají sledovat požadavky různých standardů a automatizovat reporting.
3. Riziko greenwashingu a reputační rizika
Některé firmy uvádějí zkreslené nebo neúplné ESG informace, aby vypadaly udržitelněji, než skutečně jsou. Tento jev, známý jako greenwashing, vede k reputačním a právním rizikům, které mohou negativně ovlivnit důvěru investorů, zákazníků i regulátorů.
Best Practice:
• Transparentnost – Implementace nezávislých auditů a certifikací, jako jsou CDP (Carbon Disclosure Project), Science Based Targets initiative (SBTi) nebo Global Reporting Initiative (GRI), zvyšuje důvěryhodnost ESG reportingu. Zveřejňování kompletních a ověřených dat snižuje riziko obvinění z greenwashingu.
• Důsledná komunikace – Firmy by měly prezentovat nejen své úspěchy, ale i výzvy, se kterými se potýkají, a konkrétní plány na jejich řešení. Například výrobce automobilů může zveřejnit plán na snížení emisí CO2, včetně milníků a metrik pro hodnocení pokroku.
• Zapojení stakeholderů – Aktivní spolupráce se zaměstnanci, zákazníky, investory a nevládními organizacemi umožňuje lepší validaci ESG strategií. Firmy mohou využít stakeholder a engagement workshopy, pravidelné konzultace s odborníky či online platformy pro zpětnou vazbu. Například technologická společnost může vytvořit veřejně dostupnou platformu, kde zákazníci a investoři mohou sledovat plnění ESG cílů v reálném čase.
• Jasná metodologie měření – Používání mezinárodně uznávaných metodik a standardizovaných metrik pro měření ESG výkonu (např. GHG Protocol pro měření emisí skleníkových plynů) minimalizuje prostor pro manipulaci s daty.
• Regulérní interní a externí kontroly – Vedení společnosti by mělo zavést pravidelné interní audity ESG dat a zároveň pověřit nezávislé organizace k provádění externích auditů. Například finanční instituce mohou provádět každoroční ESG due diligence u svých investic, aby zajistily, že reportovaná data odpovídají realitě.
4. Náklady na implementaci a sběr kvalitních dat
ESG reporting vyžaduje investice do technologií, poradenství a lidských zdrojů. Menší firmy mohou mít omezené rozpočty na plnění ESG požadavků, což je staví do nevýhodné pozice oproti větším korporacím, které mají větší finanční a technologické zázemí. Kromě toho může být obtížné získat potřebné…
