Odkaliště a legislativní rámec pro ukládání strusky

3.7.2.2.10

Odkaliště a legislativní rámec pro ukládání strusky

Bc. Kateřina Březová

Odkaliště jako vodohospodářské dílo, pokud je do něho možno ukládat odpady na základě udělení souhlasu příslušného orgánu státní správy, je nutné konkrétně posuzovat jako skládku, tj. zařízení k odstraňování odpadů. Odpad musí být ukládán v souladu se schváleným projektem určujícím i jeho nezbytné množství a v souladu s provozním řádem zařízení odkaliště.

 NahoruCo je odkaliště

Odkaliště je místo pro trvalé uložení sypkých odpadů z průmyslových provozů, které jsou často plaveny a usazovány za pomocí vody. Plaviště popílku vznikají u uhelných elektráren, tepláren nebo spaloven odpadů a je zde plaven popílek či struska, což je materiál, který vznikl při procesu spalování. Na popílkovišti se kromě popílku ukládají i ostatní tzv. vedlejší produkty – odsiřovací zbytky, struska (škvára z vysokých pecí) a někdy také vápenec. Většina těchto vedlejších produktů pochází z tepláren nebo z elektráren z fluidních kotlů. V českých teplárnách se nejčastěji používá hnědé uhlí, což zanechává až 30 % objemu původního paliva. Většinou jsou plochy odkališť založeny poblíž vodních ploch nebo se vodní plochy uměle tvoří, aby se popílek a chemické látky lépe usazovaly. Odkaliště může vzniknout i na místě bývalého dolu nebo lomu (vytěžené prostory). Popílek se na určené místo většinou transportuje hydraulickou dopravou (v potrubí v podobě suspenze vody a fluidních popelovin pod tlakem 10 MPa) nebo nákladními vozy a autocisternami. Popílek a ostatní vedlejší produkty se ukládají do tzv. van, což jsou jámy, které jsou zespoda izolovány jílem nebo geotextilií, aby nedošlo k proniknutí popelovin do spodních vod a okolního životního prostředí. Po zavezení této vany se plocha s popelem pokryje další geotextilií, která slouží jako protiprašné zařízení. Dříve tuto funkci plnila voda, ta ale při vedrech vysychala. Odkaliště tak v podstatě fungují jako speciální druh skládky (nebezpečných) odpadů.

 NahoruMožnost ekologické zátěže

Nicméně i tak mohou mít potenciální negativní vliv na okolní životní prostředí. Zejména pokud se jedná o odkaliště, které nebylo patřičně založeno a odizolováno od horninového prostředí izolační vrstvou. Hrozí zde pak znečištění okolních povrchových vod těžkými kovy a dalšími nebezpečnými látkami jako je arsen – při popílku ze spalování uhlí, molybden a rtuť. Nebezpečná je i prašnost z odkaliště a jeho vysušených částí. Vítr může unášet prachové částice s navázanými nebezpečnými látkami na značné vzdálenosti. Prach může mít negativní vliv na zdraví obyvatel bydlících v zásadní blízkosti. Odkaliště se nacházejí po celé ČR jako pozůstatky těžby a následného zpracování energetických (fosilních) surovin a v dnešní době představují staré ekologické zátěže a ohrožení okolních obcí. Látky, které se kvůli špatnému zabezpečení uvolňují do širokého okolí, mohou mít závažné účinky na lidské zdraví. Odpady, které zde byly dlouhodobě ukládány, tvoří v mnoha případech významné ekologické zátěže ovlivňující negativně životní prostředí a potenciálně ohrožující obyvatele okolních obcí. V uvedených oblastech například mimořádně vzrůstá riziko kontaminace povrchových vod těžkými kovy a dalšími nebezpečnými látkami jako jsou např. arsen, molybden nebo rtuť. Další z možností negativních účinků materiálu odkališť mohou být zvýšené obsahy radia, případně i dalších radionuklidů, koncentrující se zejména v elektrárenských a teplárenských popílcích a podporujících zde mimo jiné tvorbu radonu. Jednu z ekologických zátěží uvedeného typu představuje např. bývalé úložiště popílků Hády v Brně, které od roku 1997 již neplní svoji funkci a podle některých dosavadních studií může obsahovat až 15 milionů m³ odpadní suroviny. Odkaliště se nacházejí prakticky u všech elektráren a jsou pod stálou kontrolou specialistů na ochranu životního prostředí. Postupně jsou rekultivována a vracena zpět přírodě.

Odpad do odkališť je často dopravován hydraulicky (kalovodem), a to ve formě kalu. Kal je vodní suspenze jemných pevných částic (ČSN 75 3310). Na odkališti dochází k sedimentaci této heterogenní kapaliny a vzniká kalový náplav (sediment). Charakter tuhého odpadu v kalu udává jeho původ a úprava. U nás je za nejvýznamnější odpad považován popel (Votruba, 1981). Obecně je popel definován jako minerálně tuhý zbytek po spálení paliva, který vzniká oxidací a rozkladem popelovin, tzn. nespalitelných tuhých složek paliva (ČEZ, a. s., 2016). Popel lze dále rozlišit podle velikosti či způsobu vzniku, na popel v užším slova smyslu – sypký zbytek středně hrubých písku o velikosti zrn > 2 mm (Votruba, 1981), popílek – sypký zbytek nejjemnější frakce o zrnitosti 0,1 µm – 1 mm vzniklá ze spalovacích procesů v tepelných elektrárnách a teplárnách (Fečko a kol., 2003), škváru – žárem spečené tuhé zbytky se zrny o velikosti až 100 mm či více, má větší objemovou hmotnost než popel, a strusku – žárem (nad 100 °C) roztavené tuhé zbytky, ze všech forem popela je nejhmotnější a nejpevnější, zrna mohou být drobná (do 20 mm), střední a hrubá (nad 40 mm) (Votruba, 1981). V technické normě je odkaliště definováno jako přírodní nebo uměle vytvořený prostor na zemském povrchu, sloužící pro trvalé nebo dočasné uskladnění jemnozrnného materiálu, který je často dopravován hydraulicky. Součástí odkaliště je i hrázový systém, tj. soustava základních a zvyšovacích hrází, které jako vzdouvací konstrukce vymezují akumulační prostor odkaliště (ČSN 75 3310). Kirchner, Smolová (2010) ve své publikaci zahrnují mezi hlavní objekty odkališť tyto části: kalovod – slouží pro přívod směsi vody a pevného materiálu (kalu), hrázové těleso – tvořeno zpravidla hlavní hrází (základní) a dílčími hrázemi, které mohou být v jednotlivých částech navyšovány, vlastní těleso odkaliště – sníženina, do které se soustřeďuje odpadní materiál v kapalném stavu, kolektor a kolektorové potrubí – slouží k odvedení vody, dočišťovací nádrž – zde dochází k čistění odpadních vod.

 NahoruFunkce odkaliště

Mezi základní funkce odkališť patří (Environment Canada, 1987): odstranění nerozpuštěných látek sedimentací, vysrážení těžkých kovů, zamezení šíření usazených látek, vyrovnání kvality odpadních vod, stabilizace některých oxidovatelných složek (např. kyanidy, flotační chemikálie), uskladnění a stabilizace cirkulační vody z oběhového provozu.

Dle původu a povahy odpadu lze dále rozlišit:

• odkaliště struskopopílkové – uložení tuhého odpadu (strusky, škváry, popílku), který vzniká během spalování,

• odkaliště průmyslové – uložení odpadu z průmyslové výroby,

• odkaliště důlní – uložení odpadu z důlní činnosti (viz dále zákon č. 157/2009 Sb. o těžebních odpadech),

• odkaliště úpravárenská – uložení odpadu z úpravy rud (kovů, uranu apod.)

 NahoruTechnické požadavky na stavbu odkaliště

Odkaliště dále naplňují definici vodního díla podle vodního zákona (§ 55 VZ). Technické požadavky na stavbu odkaliště určuje vyhláška č. 590/2002 Sb. (dnes již zrušená stavebním zákonem č. 283/2021 Sb.). Odkaliště je vodním dílem bez ohledu na to, jakým způsobem se ukládá materiál do odkaliště, např. plavením vodou nebo navážením nákladními automobily. Nerozhoduje ani to, že ukládání bylo v minulosti ukončeno a další materiál se již do odkaliště neukládá. Provozování zařízení odkaliště je možné tedy do doby ukončení životnosti stavby, tzn. uvedení do neškodného stavu dle příslušného…