3.1.6
Nařízení Komise, kterým se stanoví rámcový pokyn pro přidělování kapacity na dlouhodobém trhu
Ing. Rostislav Krejcar, Ph.D.
Evropská komise vydala dne 26. září 2016 nařízení (EU) 2016/1719, kterým se stanoví rámcový pokyn pro přidělování kapacity na dlouhodobém trhu. Tento právní předpis schválený ve formě nařízení Evropské komise je právně závazný pro všechny členské státy, a to od poloviny října 2016, kdy nařízení nabylo účinnosti. Nařízení přímo navazuje na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009, které stanovuje podmínky přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou. V případě nařízení (EU) 2016/1719 se jedná konkrétně o přidělování kapacity na dlouhodobém trhu. Zcela analogicky již v roce 2015 vydala Evropská komise nařízení (EU) 2015/1222, kterým se sice podle názvu stanovuje obecný rámcový pokyn pro přidělování kapacity a řízení přetížení, ale v praxi se však, v případě nařízení (EU) 2015/1222, jedná o problematiku přidělování kapacit na krátkodobém trhu.
Dlouhodobým trhem ve smyslu nařízení (EU) 2016/1719 je myšleno obchodování, které probíhá v časovém intervalu před denními aukcemi přeshraničních kapacit neboli krátkodobým trhem. Jinými slovy se pod pojmem dlouhodobý trh uvažují měsíční a roční časové intervaly. V případě finančních přenosových práv je možné reálně uvažovat i o delším časovém intervalu, a to např. obdobně jako u obchodování se silovou elektřinou, s kterou se na energetických burzách obchoduje až na několik let dopředu.
Vzhledem k tomu, že proces přidělování kapacit je v plné kompetenci provozovatelů přenosových soustav v EU (u nás společnosti ČEPS, a.s.), jsou práva a povinnosti plynoucí z nařízení (EU) 2016/1719 směřována právě vůči těmto provozovatelům, resp. i jejich evropskému sdružení ENTSO-E. Na druhou stranu je nutné zdůraznit, že se nejedná o zcela nové povinnosti, neboť již v současné době existuje v celé EU řada pravidel pro přidělování kapacit, a to i v dlouhodobém horizontu. Evropská komise však dlouhodobě, a to nejen v oblasti obchodování s přeshraničními kapacitami, usiluje o harmonizaci energetických trhů. Z tohoto důvodu je praktickým přínosem tohoto nařízení snaha o vypracování společných pravidel pro přidělování jak fyzických přenosových práv, tak i přenosových práv finančních. Fyzické přenosové právo, jak z názvu vyplývá, se týká práva na fyzické využití dané kapacity vedení mezi jednotlivými členskými zeměmi EU a v praxi je využívají v různých časových intervalech (den, měsíc, rok) obchodníci s elektřinou, kteří aktivně obchodují ve více zemích EU. Finanční přenosová práva souvisejí s kontrakty typu futures, opce apod., tj. nástroji používanými na finančních a komoditních trzích, a teoreticky je možné s nimi obchodovat v dostatečném předstihu, a to…
