7.1.1
Kategorizace podporovaných zdrojů energie: Obnovitelné zdroje energie
Ing. Rostislav Krejcar, Ph.D.
Pojem podporované zdroje energie vychází ze zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a změně některých zákonů. Podporovanými zdroji energie se rozumějí:
-
obnovitelné zdroje energie,
-
vysokoúčinná kombinovaná výroba elektřiny a tepla,
-
druhotné zdroje.
Účelem uvedeného zákona je především podpořit využití uvedených zdrojů z důvodu ochrany klimatu a životního prostředí a zajištění zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě primárních energetických zdrojů k dosažení stanovených cílů.
V řadě odborných publikací existuje mnoho různých definic obnovitelných zdrojů energie a spousta informací o jednotlivých technologiích. Smyslem tohoto článku je poskytnout základní informace o jednotlivých druzích obnovitelných zdrojů energie, a to i v návaznosti na platné legislativní předpisy. Obecně patří mezi obnovitelné zdroje energie takové zdroje, které jsou člověku v přírodě volně k dispozici a jejichž zásoba je nevyčerpatelná nebo se obnovuje v časových měřítkách srovnatelných s jejich využíváním. Oproti tomu za neobnovitelné (tradiční, klasické) energetické zdroje se obvykle považují fosilní či jaderné zdroje, jejichž zásoby se vytvářely v rozpětí několika geologických období, ale mohou byt vyčerpány během několika desetiletí až staletí. Pro účely dalších úvah budeme obnovitelnými zdroji energie označovat pouze ty zdroje, z nichž se vyrábí elektřina.
Za vhodnou a všeobecně uznávanou kategorizaci obnovitelných zdrojů energie je možné považovat členění podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. Na základě různých technologií tato směrnice rozlišuje následující druhy obnovitelných zdrojů energie: větrná, solární, aerotermální, geotermální, hydrotermální a energie z oceánů, vodní energie, energie z biomasy, ze skládkového plynu, z kalového plynu z čistíren odpadních vod a z bioplynů.
V České republice jsou kategorizace, resp. definice, jednotlivých obnovitelných zdrojů zakotveny v § 2 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie. Obnovitelnými zdroji se podle tohoto zákona rozumí obnovitelné nefosilní přírodní zdroje energie, jimiž jsou energie větru, energie slunečního záření, geotermální energie, energie vody, energie půdy, energie vzduchu, energie biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu z čistíren odpadních vod a energie bioplynu.
Vzhledem k tomu, že v geografických podmínkách České republiky by bezpochyby nebylo možné využít energii z oceánů (přílivovou energii), není tato kategorie zcela logicky ani v zákoně č. 165/2012 Sb. uvedena. Kategorizaci obnovitelných zdrojů energie je možné nalézt také v podzákonném právním předpise, jímž je např. cenové rozhodnutí ERÚ vztahující se k podpoře (aktuálně cenové rozhodnutí č. 5/2016), ve kterém jsou obnovitelné zdroje členěny následovně:
-
malé vodní elektrárny,
-
elektrárny spalující biomasu,
-
bioplynové stanice,
-
zdroje využívající skládkový plyn,
-
zdroje využívající kalový plyn,
-
větrné elektrárny,
-
sluneční (fotovoltaické) elektrárny,
-
zdroje využívající geotermální energii.
Pravděpodobně není nutné detailně popisovat jednotlivé technologie obnovitelných zdrojů energie, nicméně za zmínku stojí další možné dělení. Obnovitelné zdroje je také možné, kromě výše uvedené legislativní kategorizace, rozdělit do dvou základních skupin, a to na:
Mezi zdroje využívající palivo spadají bioplynové stanice, zdroje využívající kalový nebo skládkový plyn a elektrárny spalující biomasu. Do kategorie zdrojů bez paliva lze zařadit všechny ostatní obnovitelné zdroje (tj. malé vodní elektrárny, zdroje využívající geotermální energii, sluneční elektrárny a větrné elektrárny).
Rozdělení OZE do těchto dvou kategorií je důležité, neboť má vliv na stanovení rizika provozu těchto zdrojů. Obnovitelné zdroje bez paliva, přesněji bez palivových nákladů, mají tržní riziko nákupu suroviny nulové,…
