6.2.1
Energetika v systému národního hospodářství
Ing. Rostislav Krejcar, Ph.D.
NahoruZákladní sektory ekonomiky dané země
Energetika je nedílnou součástí národního hospodářství, resp. ekonomiky dané země, která se obecně rozděluje do tří základních skupin neboli sektorů ekonomiky. Sektory se od sebe odlišují druhem ekonomické činnosti a jsou následující:
-
primární sektor (suroviny) – do sektoru patří všechna odvětví lidské činnosti, kde dochází k přeměně přírodních zdrojů na základní produkty nebo dále zpracovatelné suroviny;
-
sekundární sektor (výroba a průmysl) – do sektoru patří všechna odvětví lidské činnosti, kde dochází k přeměně surovin na výrobky nebo zboží;
-
terciální sektor (sektor služeb) – do sektoru patří všechna odvětví lidské činnosti,
jejichž podstatou je poskytování služeb.
Energetika podle ekonomické teorie spadá do sekundárního sektoru ekonomiky, resp. národního hospodářství dané země. Pro mezinárodní srovnání vyspělosti energetických systémů příslušného státu je možné z makroekonomického pohledu použít ukazatele, které úzce souvisejí s hodnotou hrubého domácího produktu (HDP) a dalšími makroekonomickými veličinami, jako je např. energetická náročnost tvorby HDP, energetická vybavenost na obyvatele, míra energetické nezávislosti dané země apod.
Pro úplnost je ještě nutné uvést, že obecně je základní rozdělení sektorů ekonomiky třísektorové, nicméně v některých případech je vhodné jako čtvrtý sektor ekonomiky vyčlenit sektor "věda a výzkum", který je jinak zahrnut v terciárním sektoru. Základní členění sektorů ekonomiky se používá pro hrubé vymezení výkonnosti jednotlivých systémů národního hospodářství dané země, kde je základním ukazatelem hodnota hrubého domácího produktu (HDP). Hrubý domácí produkt je definován jako celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená za dané období na určitém území. Slovo produkt vyjadřuje přírůstek bohatství. Časovým obdobím bývá obvykle rok. Změna HDP za určité období vyjadřuje rychlost hospodářského růstu země. V mezinárodních srovnáních se také používá přepočtený HDP na obyvatele (per capita), který lze použít jako hrubé měřítko životní úrovně a relativního bohatství společnosti. Rozdělení ekonomiky do sektorů národního hospodářství má také význam pro popis rozdílů mezi rozvojovými a vyspělými ekonomikami. Obecně platí pravidlo, čím je vyspělejší ekonomika daného státu, tím má menší podíl primárního sektoru a větší terciárního, případně kvaternárního a naopak. Pro podrobnější členění sektorů trhu do jednotlivých odvětví a na jednotlivé ekonomické aktivity se používají různé klasifikace lidské činnosti.
Energetika, kromě toho že spadá do sekundárního sektoru ekonomiky, patří mezi tzv. síťová odvětví, jež přestavují důležitou a zároveň značně specifickou oblast národního hospodářství. Důležitost těchto odvětví spočívá v jejich produktech, jedná se totiž o klíčové statky, které jsou každodenně užívány miliony občanů v České republice a miliardami lidí po celém světě. Dostupnost a kvalita těchto produktů (elektrická energie, plyn, teplárenství, zásoby ropy apod.) pak tedy zásadně ovlivňují životní úroveň každého z nás. Energetika má tzv. meziodvětvových charakter, což znamená, že v praxi zasahuje a ovlivňuje ostatní sektory národního hospodářství, což jen podtrhuje její důležitost. Druhým aspektem, který staví energetiku na jinou úroveň než ostatní odvětví, je její základní specifický rys – existence sítě, bez níž by nebylo možné produkty tohoto odvětví distribuovat zákazníkům. Síťové odvětví je tedy odvětví, k jehož fungování je nezbytná geograficky propojená síť. V důsledku velké kapitálové náročnosti na výstavbu těchto sítí se v daných odvětvích na úrovni distribuce produktu vytváří prostor pro možnou existenci tzv. přirozeného monopolu.
NahoruPřirozený monopol v energetice
Přirozený monopol je definován jako situace, kdy je na daném trhu jediná firma schopna zajistit veškeré poptávané množství produktu s nižšími náklady, než s jakými by toto množství zajistilo více firem.…
